Heslo pro návštěvy : V rámci rodiny, zmizte za 2 hodiny...:):):) Mezitím co budete číst můj další 'článek', tak já už budu sedět u rodinné,slavnostní svíčkové :)
Zdravím VÁS,je sobotní dopoledne, Ondášek právě dojídá snídání a dívá se na pohádku. Já dopíjím kafe a píšu tento článek, dnes bude o něco kratší než obvykle tzv.:Přímo k věci, jelikož se chystáme na hory za mou babičkou, která dnes slaví narozeniny. Takže nás čeká 'náročná' rodinná pááárty:)). Určitě si nešlo nevšimnout, že už můj úvod článku je jiný, než mé články doposud je -tak trochu z té -osobnější- stránky. Vlastně ani nevím, o čem jiném přesně by měl tento dnešní článek být :). Když jsem o tom včera přemýšlela, spoléhala jsem na můj momentální stav a fantázii Ale nic. V hlavě mám ticho a myslím už jen na cestu a dnešní 'babiččin narozeninový' den .Většinou tyto sobotní dny trávím v pohodlí a teple domova, nebo na procházkách a úplně nejraději na naší sedačce u filmu s mým mužem (pokud tedy není čas proti nám), nebo u pohádky s mým synem. A takové chvíle miluju ze všech nejvíc a jsem strašně ráda za takéto obyčejné víkendy. Nechci být ani patetická, ale konečně si dokážu užít věci které třeba někteří projdou bez semenšího povšimnutí. Jsme schopna prožít euforii,,už jen když sedím v autě v dlaních mám ruku Ondráška a koukáme spolu z auta na přírodu, na oblohu a na ní létajííc ptáky. Na ten nekonečný výhled do lesů. To štěstí a užívání si každé chvíle příjde, když si přestaneme stěžovat a uvědomíme si, že někteří mají větší problémy, které my naštěstí řešit nemusíme :). .Krásny sobotní den, vypněte alespoň dneska a “jen tak” si užívejte s kým jste, kde jste a že jste. Opouštím online svět :)) Ahoj,ahoj
