...." Tak a je to tady. Konec. Vztah skončil, smutek a beznaděj zaplavují naší mysl. Co s tím......?
Je úterý večer. Konečně mám čas usednout k počítači a něco napsat. Popíjím sklenici červeného vína a bytem mi prostupuje sladká vůně banánového koláče, který si malý tak krásně vyprosil :) a mezitím co Ondrášek sedí před troubou a pozoruje stav pečícího se koláče , já si procházím staré fotografie a videa ….nemohu se dnes ubránit vzpomínkám. Každý z nás má krásné vzpomínky,ale i vzpomínky na které by rád zapomněl. Většina mých vzpomínek se smutným koncem se mi podařila zařadit do mého tzv.: vnitřního archívu a smířit se s nimi, ale co se mi stále ještě nepodařilo, archivovat vzpomínky na mého bývalého polského přítele. Možná o nic nejde, možná mě k tomu jen dovedl sen z předešlé noci, který byl právě o nás dvou a na neštěstí zrovna splňoval mé dávné tajné představy týkající se našeho ‘comebacku‘ a teď nastává přesně ten okamžik, kdy si uvědomíte, že se minulost vrací příliš rychle na rozdíl od budoucnosti, které to trvá příliš dlouho. Jak dlouho potrvá, než budeme schopny vzpomínky samy v sobě archivovat a se ztrátou se smířit? A jak dlouho, než budeme natolik emocionálně stabilní, že budeme schopné vykročit ...vstříc novému... bez toho,abychom nečekali kde a za jakým rohem se objeví. Existuje na to nějaký “vyměřený čas‘‘? Před necelým měsícem tomu bylo přesně rok, kdy jsme se rozešli. Říká se,nebo možná se to dá i dokonce považovat za jedno z porozchodových pravidel ... zbavit se co nejdříve veškerých obrázků a fotografií,na kterých jste byli šťastni a on neskutečně přitažlivý. Je to ale opravdu to, co vám pomůže? Nebo je to jen jednodušší, než sama sobě lhát a připustit si realitu věci ? Či si pouze namlouváme, že zbavením se společných,fotografii se zbavíme i našich vzpomínek. Já to zkusila, zkusila jsem se i řídit různými radami, ale nic z toho vám většinou nepomůže, dokonce jsem samu sebe jednoho krásného dne přistihla, jak ty mnou ztracené fotografie v tom 'kybernetickém' prostoru, troufám si říct, zoufale, hledám :))). Většina se řídíme takzvanými porozchodovými !pravidly'. Ať už je to, zmíněné zničení fotografií, zablokovaní jeho telefonního čísla, vymazání ho z přátel na Facebooku, či zrušení sledování na Instagramu. Ale jak se s rozchodem doopravdy vyrovnáme snadněji? Podle mě nejdůležitější, bez ohledu na to,jak dlouho potrvá léčení, je důležité nikdy na to nebýt sám! Nikdy se neléčit z rozchodu bez vašich nejbližších přátel. S kým taky jiným probrat naše porozchodové trápení, než ze svými nejlepšími kamarádkami a těmi jsou pro mě už několik dloooouhých let Martina a Míša :)), poznaly jsme se už jako malé dívky. Čas běží, ale my ustavičně při každé příležitosti mluvíme jen o tom samém muži, nakonec se dočkáme toho, že i přes jejich dlouhodobou trpělivost, to už i jim začne lézt takzvaně ¨na nervy¨ :)) A v jednu chvíli se vám dostane neočekávaného upozornění, že už mají dost toho neustálého bavení se jen o něm. A v ten moment si uvědomíte, že mají pravdu,že sice už nežijete s ním, ale nežijete ani svůj život,ale stále jeho. A zamyslíte se nad tím, jestli právě tohle jejich upozornění není náhodou tím správným klíčem a krokem k tomu, jak na něj přestat postupně myslet, neboť už o něm nebudete moci mluvit ani před svými kamarádkami, natož pak sama se sebou a bude pro vás proto lehčí se po jejich boku s rozchodem vyrovnat. Nevěšte hlavu. Život nám přináší smutek, abychom si více vážili a vychutnali drobné radosti :)).
Shrnutí:
Neutěšujte se planými nadějemi a přijměte konec, protože každý konec v sobě nese začátek nového.
Vše potřebuje svůj čas – nespěchejte a nesnažte se rozumem přebít emoce.
Snažte si dělat drobné radosti, i když si je zpočátku tak neužijete.
Nezůstávejte sami, jděte mezi známé, hledejte rozptýlení.
Najděte si vhodnou fyzickou zátěž. Nebojte se „zrušit“.
Vyvarujte se alkoholu a ostatních drog. Nepomohou a ještě vaši rozladu posílí.
Využijte své osamostatnění k splnění si svých „odpíraných“ přání.
Vaše lidská hodnota se nezměnila – mějte se rádi a budou Vás mít rádi i ostatní.
Jeví-li se Vám situace jako neúnosná, obraťte se na své nejbližší (kamarádky,rodinu)
