Změna má příjít

Rozhodnutí něco změnit je stav, kdy na ničem jiném nezáleží :). Jestliže nepřijde rozhodnutí být tou změnou, pak se motáme jen dokola v kruzích a pohlcení vnějším světem

Zdravím vás, po dlouhé době.

Tento článek bude taky tak trochu osobní, popisuje náš aktuální stav .

Ani vám se dnes tak nechtělo z postele, jako mě? Ale jako každý den jsem se musela vykopat. Nejprve s Ondráškem do školky a pak do práce...klasika. Pokaždé když začíná nový týden, snažím se si do něj vzít energii z předešlého víkendu a tenhle byl opravdu neobyčejný, byl poskládaný ze zásadních  momentů.  V mém minulem článku jsem psala o tom, že asi každý z nás si přeje jednou odjet a začít nový život jinde.. A pro nás s Ondráškem se tento můj-náš sen stává pomalu skutečností. Brzy opouštíme Ostravu a začínáme nový život v hlavním městě Praze a k nám se k naší největší radostí připojila i má nejlepší kamarádka Martina.  Co víc bych si mohla přát :))?!! Našly jsme si hezký,útulný byt, našla jsem tam i synovi pěknou základní školu, jako prvňáčkovi a domluvila jsem si i pár pohovorů. Řeknu vám, není to jednoduché takové rozhodnutí, opustit všechno tady, rodinu, přátelé, město ve kterém jsem žila od svého narození a které tak dobře znám. Praha samozřejmě není 'konec světa', ale  přece jen dál to je. Včera večer jsem nad všemi těmi, které 'opustím' přemýšlela  a s tím mě přepadly i vzpomínky na lidi, kteří  'opustili' mě. Nenapadá někdy i vás,co dělá  člověk,nebo lidi o kterých jste si mysleli,že budou ve vašem životě ''napořád''?.  Jak říkám, mě to přepadlo včera, ale nakonec jsem to stejně uzavřela mou běžnou frází, kterou používám často a která mi pomáhá se s lecčím vyrovnat snáz:  ,,,život jde dál'' . Zaměřila jsem své myšlenky na lidi, kteří jsou tady a  teď  a kteří jsou po mém boku už léta- takové moje  ‘stálice‘ :).  Ale přesto k nikomu, kdo se mi i  třeba jen na chvíli dostal do života, ať už dobrý nebo ne, tak k žádnému z nich necítím zášť, výčitky a ani nic podobného. Přišly do mého života, aby mi něco odevzdali a poté zase z mého života vystoupili, splnili svou úlohu, bez které by můj život třeba neprobíhal jako probíhá  a hlavně uvolnili místo dalším.-novým. Každý z nás by se měl věnovat lidem a věcem , které jsou tady a teď  a které nás svým způsobem obohacují :). Následující 3 měsíce pro nás budou ve znamení balení, vyřizování a spoustou, spoustou cestování :), A to až do července, měsíce, který se pro nás stane měsícem, kdy definitivně vyměním klíče od tohoto bytu v Ostravě  - za klíče od našeho nového bytu v Praze! Končí naše 5letá etapa. Neprožívám to tak proto, že bych se nikdy nestěhovala.. to vůůůůbec..(možná tak celkem 5x), ale poprvé, kdy se stěhujeme s Ondráškem úplně do jiného města a s kamarádkou. Celý náš svět se postupně přesouvá na novou adresu :).  Sedím na gauči a přehrabuju se ve starých fotkách, dopisech, kazetách( ty mě dovedly až k úsměvu, při představě,že Ondrášek vlastně už ani netuší ,k čemu se používaly:))). Já jsem šťastná za každou  sebemenší vzpomínku, zážitek nebo  zkušenost. I za všechny zklamání a momenty, kdy  jsem byla doslova na kolenách a ptala jsem se sama sebe a boha  “proč?” a nikdy jsem  se nedočkala odpovědi. Toto mě nakoplo si začít plnit sny. Možná ani není v našich možnostech dozvědět se všechno . Nemáme ani dost času na to,abychom všechno zjistili, ale člověk by nikdy neměl přestat snít a jít si za svými sny. Čím víc totiž snů člověk má a dělá něco(cokoli) pro jejich uskutečnění, tím větší je pravděpodobnost, že se mu to podaří :)

PS: A o tomhle se mi fakt ani nesnilo:)….¦

PS2: Jedno vím, chci lovit zážitky :)  a to by měl každý z nás, vždyť žijeme opravdu jen jednou