Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nic nebo všechno?!

29. 02. 2016 18:35:18
...opravdu je potřeba věnovat zvýšenou pozornost obavám,které nás akorát vystresují? Nebude lepší snažit se místo toho nalézt to, kvůli čemu stojí bojovat a jít dál

Dnes jakmile jsme vstala z postele, udělala si svůj denní šálek zelené kávy, sedla si s ním na své křeslo a koukala ven, začala jsem si přemítat mou minulost, přítomnost a budoucnost a dumala o čem bych mohla napsat. Po chvíli mě napadly dvě slova..všechno a nic...a začala jsem přemítat o svých možnostech. Od narození,tedy od doby,kdy jsem začala vnímat J) se mi vtloukalo do hlavy, že můžu být vším, co si budu přát, od herečky, zpěvačky, spisovatelky až po pilotku, jednoduše mohla jsem být vším, žádná omezení , v případě,že to budu opravdu chtít . Nakonec nejsem ani jedno J(zatím) ,se vším s čím jsem začala, jsem brzy i skončil. Je možné, že jsme generací, která je všemi těmi nespočet možností,které nám život nabízí zhýčkané, že si nedokážeme vybrat? Měla jsem mnoho cílů a snů, ale upřímně musím říct, nic jsem pro jejich realizaci neudělala. Školu jsem zanedbávala a skončila jsem na odborném učilišti, jako prodavačka , na oboru, ke kterému jsem nikdy neměla ani sebemenší vztah. Ale jak čas běžel,já dospívala a čím jsem byla starší, tím jsem byla chytřejší a toužila jsem po motivaci. Říkala jsem si,že tak to nemůže skončit. Tohle přece není ani jedna z variant, kterou mi život nabízel a stále nabízí. Nicméně tak i tak jsem ve svých pouhých 20 letech porodila syna,kterého nadevše miluju a kdybych měla možnost prožít to všechno znova nebo se zachovat jinak, já se v tomto případě jinak nerozhodnu, každopádně realizace mých snů musela počkat. Chtělo to čas. Začala jsem pomalu. Během mateřské dovolené jsem si udělala rekvalifikační kurz sanitářky a po konci mateřské jsem následně dostala báječné místo v rehabilitačním ústavu. Teď už má syn 6 let ,brzy začne chodit do školy a já pomalu začínám své sny realizovat, ale nic není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Totiž procházím si už poslední 3 měsíce životní krizí a k té neodmyslitelně patří to, že jsem v neustálém a obrovském stresu a to sotva otevřu ráno oči. Často jsem se cítila jako když padnete na kolena a někdo vám k tomu ještě strčí hlavu do bahna, ale jak jsem se jedno ráno probudila ,do tváře mi svítilo slunce, které obklopovala únorová,modrá obloha,já se zadívala na toho mého bezstarostného a na mě závislého andílka vedle mě a zamyslela jsem se. Moje cesta životem nebyla vůbec procházka růžovou zahradou, prošla jsem si hodně těžkými věcmi, které by možná položili i koně,ale nakonec se vždy našlo to světýlko naděje,proč by tomu nemohlo být i teď? ...opravdu je potřeba věnovat zvýšenou pozornost strachu a obavám,které nás akorát vystresují? Nebude lepší snažit se místo toho nalézt to, kvůli čemu stojí bojovat a jít dál? Já vím, nejde to ovlivnit, bohužel tyto věci patří k našemu životu. Dokonce by bez nich možná byl náš život nesnesitelně nudnej :D. Ale vážně ..... není náhodou smysluplnější hledat ve věcech to tolik očekávané “světlo”.?! Totiž bez této snahy to světlo najít způsobíte akorát sami sobě utrpení a stejně tak i blízkým lidem ve vašem okolí. Jsem už přece dost velká,poučená a tím dostatečně silná na to, abych věděla,že se nic nevyřeší samo. Smích,upřímná láska,vaše sebevědomí a vnitřní síla je dostatečně smysluplná. Jen člověk musí vědět kde ji hledat Na to není nikdy pozdě. Já se rozhodla mimo jiné věnovat se psaní, podala jsem si i přihlášku na maturitní obor žurnalistiky, neboť to chce hodně práce, než budu moci říct, dokážu psát no a také v březnu začínám kurz pracovníka v sociálních službách. Nejde mi o to psát tady životopis, chci poukázat na to, že se člověk nesmí nikdy vzdát. A i když mu realizace jeho snů připadá nemožná, tak se alespoň o to nemožné pokusit, aby jste si později mohli říct buď vyhrál jsem sám nad sebou a nebo zkusil jsem nad sebou vyhrát a stále se nevzdávám ,pořád je lepší toto,než žít život, který žít nechcete a být sami se sebou nespokojeni. Mějte krásný podvečer. Zdravím vás z mého obýváku. Dara ;-)

Autor: Dara Michalcová | pondělí 29.2.2016 18:35 | karma článku: 7.09 | přečteno: 323x

Další články blogera

Dara Michalcová

Příchod léta

Vždycky,když je takhle pod mrakem,dojde mi jak je skvělé vzbudit se s úsměvem a to jen proto,že svítí slunko.Taková zdánlivá maličkost,ale ten rozdíííl ve všech ohledech,který u nás sluníčko způsobí je masivni

20.5.2017 v 17:25 | Karma článku: 4.09 | Přečteno: 130 | Diskuse

Dara Michalcová

Malá dnešní úvaha

Jsou věci a situace o ktere se chci na svém blogu s vámi podělit,ale existují i ty, s kterými ne a já si cením vašeho času,který věnujete mému blogu,mým úvahám.Tak pro dnešek jen taková malá:)

6.3.2017 v 17:18 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 200 | Diskuse

Dara Michalcová

Láska

Láska je všude tam,kde ji my sami pustíme.Každému z nás se občas stane, že v lásce nebo i v boji s životem prohraje. Nikdy nemůžeme mít všechno co chceme,nebo po čem toužíme,ale nepokusit se o opak je ta největší chyba..

4.3.2017 v 9:53 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 187 | Diskuse

Dara Michalcová

Z některých věcí vás může j*****t ,ale nic s tím neuděláte

Přežití v tomhle světě, kde dobro žije hned vedle zla a to stejně jako váš soused v domě (taky ho nepřestěhujete) ...

24.2.2017 v 18:55 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 752 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jelena Příplatová

Britský důkaz efektivity domácího vzdělávání?

Před pár lety jsem ze zvědavosti (to víte, setkání s kreacionisty občas přerostou únosnou mez) projížděla studie o homeschoolingu v USA. Pokud si pamatuji, vyplývalo z nich rozdělení doma vzdělávajících rodičů zhruba na dvě půle

24.11.2017 v 1:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Jan Jílek

Jdu kam chce On

Nikdy jsem netrpěl touhou být umělcem. Necítil jsem ono povolání k něčemu, co mne přesahuje, jak se mnozí v mém mládí vyjadřovali. Mít povolání znamenalo pro mne něco ve smyslu křesťanství být povolán.

23.11.2017 v 15:01 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 29.66 | Přečteno: 1369 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 19.44 | Přečteno: 564 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 866 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 391

Jsem ne/obyčejná žena, která je šťastnou brzy dvojnásobnou matkou,která se konečně našla,našla to,v čem se vidí (neodmyslitelně zde patří i můj syn:) a zatím nenarozená dcerunka.Našla  koníčky,do kterých se zamilovala celou svou duší a kvůli kterým je schopna ze sebe vydat všechno. Těmi jsou psaní,příběhy, emoce moje i lidí okolo mě,postřehy ze všech kategorii, ať už se jedná o lásku, sex, životní styl ..vším, čeho jsme přirozenou součástí. Ten druhý je práce ve zdravotnictví, práce mezi lidmi všech věkových kategorií, kteří jsou odkázáni na mou péči a já jim tu péči můžu s veškerou láskou a radostí dát. Nic není víc, než se v životě věnovat tomu, co nás baví a co děláme rádi. To je asi ve zkratce o mě vše :) .Vaše Dara



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.