Pokud jste se někdy přiznali, že jste do někoho ,,blázen'' vyjádřili jste se naprosto přesně.....:)
Dnešní den byl jeden z těch dnů, kdy jsem měla tak bohatý program, že jsem až doteď neměla čas přemýšlet o čem bych mohla dnes napsat. Nakonec jsem se po tak náročném dni dočkala příchodu domů a zavřela jsem dveře za vším tím …venku. No a teď sedím na naší sedačce a syn se hned vedle mně dívá na jeho oblíbeného pohádkového hrdinu Spidermana. K dnešnímu psaní jsem si udělala i kávičku a konečně se nechávám v klidu unést svými momentálními pocity a myšlenkami.. ty mě mimochodem mají dokonalou schopnost zamotat :)). Napadá mě v tuto chvíli jen jediné a to je láska - na toto téma se mohou vézt dlouhé hovory, dá se rozebírat do nekonečna a existují na ni mnoho názorů a úhlů pohledu. Tento dnešní článek bude – tak trochu víc- o ní. A je psán z mého úhlu pohledu. Dumám nad chemií oné zamilovanosti. Chvíle kdy potkáte tu pravou, nebo toho pravého muže. Srdce vám bije jako o závod, máte zrychlený dech, potí se vám dlaně, žaludek máte jako na vodě a celí se chvějete? Ve chvíli, kterou trávíte s tím mužem/ženou si připadáte jako byste se vznášeli? Na konci vaší schůzky se políbíte a žár toho polibku vás téměř ochromí? Prožíváte směs pocitů, kdy možná nejste schopni pozřít ani sousto, ale navzdory tomu se cítíte prostě báječně? Výzkumy dokazují,že ,,zamilování se ‘‘ je řadou chemických procesů- které vyvolávají tyto fyzické reakce. Hlavní chemikálie, díky niž zažíváme oné radostné pocity ze zamilovaní je fenyletylamin, ten už jsem již jednou zmínila v předešlém článku v souvislosti s čokoládou, která tuto ‚chemikálii‘ obsahuje. Jednou jeden anglický vědec, který získal Nobelovu cenu za medicínu, neboť rozluštil kód DNA, ohromil svět prohlášením : ,, Vaše radosti, smutky, vzpomínky, ambice, pocit identity, svobodná vůle a láska nejsou ničím jiným než reakcí obrovského množství nervových buněk.‘‘ Z toho vyplývá ,že všechny romantické ideály, zamilované pocity, radost a smutek, které prožíváme, mají chemický původ a nepramení v žádném tajemném splynutí duší, v jaké tak rádi věříme. Někteří z vás jsou teď možná znepokojeni a říkají, že takové úvahy zbavují zamilovanost, takvoou jakou ji známe toho jejího kouzla, ale je to přesně naopak! I believe in love - je to krásná i když možná nezvladatelná a nevyhnutelná chemická reakce a já o ní miluju psát,číst,poslouchat o ní písničky a co HLAVNĚ .. miluju s ní a v ní žít a taky jsem ráda, za každého kdo ji cítí a umí jí dát. Nic není víc,než vědět,že jste milování, milovat a usmívat se jen proto,že je dotyčný/dotyčná blízko. Každý vztah je křehoučký a nedá se nikdy vynutit ani nijak pojistit, jediné co můžete dělat je užít si každou společnou minutu a to naplno, nepochybovat ani o sobě, ani o druhém, nevyhledávat problémy, akceptovat vaší i jeho/její svobodu a to nejdůležitější neočekávat to, že se budou jeho nebo její reakce a myšlenky vždy shodovat s těmi vašimi. Každý má svoje .Muži a ženy jsou prostě odlišní. Nejsou lepší ani horší, jsou prostě jiní a pochopíme-li vzájemné rozdíly povede nás to ke šťastnější společné budoucnosti ¦.
A na závěr vkládám úryvek z textu jedné z mých oblíbených písní, který jsem si ještě (do nedávna) :) zpívala "Schválne,koľkokrát,nálezov a strát-sa mám báť ,pokiaľ iskra preskočí a mňa bude držať v náručí ten správny chlap..." PS: Jednou vás všechny budou držet v náruči ti správní :-))
Krásný zbytek dne a mnoho lásky a pozitivní energie všem.
Dara
