Jsou věci a situace o ktere se chci na svém blogu s vámi podělit,ale existují i ty, s kterými ne a já si cením vašeho času,který věnujete mému blogu,mým úvahám.Tak pro dnešek jen taková malá:)
Dnes jsem měla v porodnici pravidelnou prohlídku malinké(která dopadla snad dobře:) ). Ale vždy,když absolvuju jakoukoliv prohlídku související s malinkou.tak je mi celý den příšerně smutno..smutno po Dominikovi. To,že tam nemůže být semnou a říkám si, zda to bez něj zvládnu..porod a všechno to ''poprvé'' co s malou prožiju a co už on neprožije nikdy,alespoň ne tak,jak bych si to přála (nepochybuju totiž o tom,že to bude prožívat semnou/s námi z nebe). I tím vším jsem dneska měla takovou menší potřebu prohrabat se ve všech našich fotkách a přitom se mi vrátily vzpomínky,od doby,kdy jsme se poprvé poznali v Rehabilitačním ústavu v Hrabyni (kde jsem tehdy pracovala) a zamilovali se do sebe (on byl tak sladce rozpačitý a stydlivý:)) ) až do doby,kdy jsme počali malinkou a začali spolu žít a plánovat svatbu.Vrátily se mi všechny naše rozhovory a situace. Na svého muže myslím každý,každičký den,ne jen,když o něm něco napíšu. Když mi tak probíhaly hlavou všechny věci,které jsme spolu zažili a všechny ty,které už spolu nezažijeme...napadlo mě spojit tyto dvě fotografie (náš čas,celé 4 roky ¦). Smrt je EXTRÉMNĚ krutá. Vlastně při téhle úvaze mi dochází,že možná není nic krutějšího,než ona. Od rána až doteď dokola přemýšlím nad tím ''kdyby a proč?!'' .No a než vás úplně ''dojmu'' :)..ukončím to jen tímto....chlapy a ženy,važte si každého okamžiku se svojí drahou polovičkou a nemyslím to v žádném případě jen jako nějakou frází. Neztrácejte čas hádkami a zbytečným handrkováním kvůli zbytečnostem...osud je totiž nekompromisní.
